Turistické informace o Maroku.
Tipy na dovolenou.
Tanger
Tanger je po dlouhá desetiletí považován za skutečnou bránu do Maroka, a zároveň do značné míry za svět sám pro sebe, který si bez sebemenších obtíží dodnes udržuje svoji jedinečnou atmosféru. I když je tomu více než čtyřicet let, co se Tanger stal zaslíbeným místem pro nejsvobodomyslnější obyvatele západních zemí, kteří se sem uchylovali během hledání oázy klidu v rušném moderním světe, stále mnohé z toho, co z Tangeru udělalo vskutku kultovní místo, zůstává nezměněno. Přesto je možné říci, že pokud dnes přijedete do Tangeru, budou zde na vás sice stále čekat ulice rušné dlouho do noci, jejichž kavárny stále bují nevázaným životem, který je ale přesto o něco klidnější, než tomu bylo v minulých beatnických dobách. O Tangeru se tak proto dnes někdy mluví jako o stárnoucím bouřliváku, který o něco zvážněl, ale stále dosud nerezignoval na svůj mladistvý náboj. Kosmopolitně naladění obyvatelé, bohaté kulturní dění, energický elán. Tak vypadá Tanger na počátku jednadvacátého století.
Tanger, fascinující město v němž se spolu mnohdy na neočekávaných frontách mísí vlivy africké, španělské a samozřejmě i francouzské kultury leží v severní části Maroka, zhruba třicet kilometrů od španělských břehů Gibraltarského průlivu. Jde o rušné přístavní město, kam každý den přijíždí lodě z vod Atlantiku i Středozemního moře, díky čemuž je město v nepřetržitém kontaktu s více i méně vzdáleným světem, jak tomu bylo i v minulosti – do poloviny 20. století totiž Tanger podléhal francouzské koloniální správě.
Stojíte-li po příjezdu do Tangeru před otázkou, odkud začít s prohlídkou města, kde leží místo z něhož se lze nejlépe napojit na proud jeho pouličního života, dostane se vám nejčastěji odpovědi, že je radno se vypravit do čtvrti Socco, ležící ve zdejším Starém městě.
Chcete strávit dovolenou či zájezd jinde? Pak zkuste Itálie (Bibione, Rimini) nebo exotiku jménem Seychely.
To zaujme zejména skutečností, že přestože by si mnohé historické budovy stojící na jeho ulicích zasloužily na podle evropských poměrů citlivější zacházení, přesto, nebo možná naopak právě proto, se Starému městu podařilo zachovat svůj staletý šarm.
Jinými slovy, Tanger je z velké části vším, jenom ne mondénním letoviskem, které jde na ruku představám rozmlsaných turistů o exotickém ráji, v němž je turistův úžas nadřazen přirozenému koloritu města. Navrhujeme proto v Socco začít šálkem kávy, a posléze se po krátkém bloudění úzkými uličkami vydat ke dveřím starého Sultánova paláce, odkud se vám otevře silný výhled na Gibraltarskou úžinu.
Výhodou této trasy je nepochybně také skutečnost, že nedaleko odtud lze navštívit několik příjemných pláží, jejichž písčité břehy omývají jak vody Atlantského oceánu, tak i Středozemního moře, a každý návštěvník Tangeru si tak může vybrat, kterému z obou moří dá ve svých vodních radovánkách přednost.
Budete-li tak hledat místo, kde se obě moře setkávají, ptejte se nejlépe po majáku na Cap Spartel, který představuje symbolické místo na němž si toto neobvyklé spojení vychutnáte zřejmě vůbec nejlépe. Právě zde vás uhrane kontrast azurového Atlantiku s temnou modří Středozemního moře. Neméně okouzlující výhledy skýtá také Costa de la Luz, s jeho širokými, písečnými a především velice často liduprázdnými plážemi.
Naše představení Tangeru by si nikdy nemohlo činit nárok na úplnost, pokud bychom zapomněli zmínit slavné Herkulovy jeskyně, které přestože leží asi až 14 kilometrů od Tangeru, jsou jeho neodmyslitelnou součástí. Na západ od Tangeru totiž najdete skutečně neobvyklé místo, kde vás uhrane silná kombinace panenské přírody s archeologickým nalezištěm světového významu.
Právě ústí tohoto jeskynního komplexu totiž podle řecké mytologie bájný Herkules na určitou dobu zvolil za místo svého odpočinku.
Herkulovy jeskyně ale zůstávají zajímavým cílem jednodenního výletu z Tangeru i z poněkud prozaičtějšího důvodu – spolu se sílícím přílivem se zde totiž zdvihají vysoké a bujné mořské vlny, jejichž zápas se vstupem do jeskyní nechá chladným jen málokoho.