Turistické informace o Maroku.
Tipy na dovolenou.
Marocká kuchyně
Velice jednoduše řečeno se marocká kuchyně vyznačuje především jednoduchostí, ke které ji zřejmě předurčovala jak zeměpisná poloha a od ní se odvíjející počasí, tak nepochybně i mísení kultur, jež bylo pro Maroko odedávna typické. Zlé, nebo možná lépe jen ironické, jazyky pak tvrdí, že neokázalost zdejšího vaření byla dílem nutnosti. Perské kulinářské návyky prohnané vlivem arabské kuchyně, vklady Maurů a požadavky Francouzů v době největšího rozmachu kolonialismu. Kdo se v tom měl vyznat? Jak vařit, abychom se nikoho nedotkli, a zároveň nezapomněli na nic, co by komu na talíři mohlo chybět. Nabízelo se jediné řešení: veškeré ingredience raději smíchat dohromady, a začít je pomalu vařit. Právě v ten moment se údajně zrodila marocká kuchyně v podobě, jíž známe a obdivujeme dnes.
Hledáme-li jakési národní marocké jídlo, za nejcharakterističtější pokrm této země můžeme označit tzv. tajine. Jde o velice pomalu dušené kousky masa, obvykle jehněčího případně kuřecího, které spolu s vydatnou porcí zeleniny dotváří olivy pokapané citronem a mandlemi jako pomyslnou třešinkou na dortu. Se slovem tajine nicméně v Maroku zacházejte opatrně: označuje totiž jak tento delikátní pokrm, tak i speciální hrnec sloužící jeho přípravě, který lze popsat coby jakousi marockou odnož našich papiňáků.
Přestože většina rodilých Maročanů po dotazech na pro jejich zemi nejdůležitější recept bude s největší pravděpodobností pět ódy právě na poctivě připravený tajine, ve světě po vyslovení spojení marocká kuchyně zřejmě jen málokoho jako první napadne něco jiného než kuskus, který od jeho účinkování v jednom z dílů Výměny manželek konečně zná nejspíše celý český národ.
Chcete strávit dovolenou či zájezd jinde? Pak zkuste Chorvatsko (Dalmacie, Istrie) nebo exotiku jménem Maroko.
Jde o drobné těstovinové kuličky z hrubé semolinové mouky, které jejich rozměry i způsobem, kterým se zapojují do vlastního vaření mohou zřejmě nejblíže připomínat rýži. Jejich předností je velice rychlá a nenáročná příprava, která se prakticky obejde bez vaření, a zároveň značná univerzálnost, která umožňuje po kuskusu sáhnout při přípravě nejrůznějších jídel.
Mluvíme-li nicméně o ryzí marocké kuchyni, jedná se nejčastěji bohatou porci masa spolu s vydatnou dávkou zeleniny, která po promísení se samotným kuskusem jednoznačně ukazuje, že jde o plnohodnotné hlavní jídlo, a nikoliv pouhou přílohu, což je role, ke které jej ve své neznalosti odsuzují mnozí evropští kulinářští barbaři.
Neméně zajímavou zkušeností je pro většinu cizinců nepochybně i způsob, kterým celé posezení v typické marocké restauraci probíhá. Podobně jako vlastní jídlo je i samotný jeho rituál v mnohém odlišný od obyčejů „západních“ restaurantů, v nichž číšník hovořící se zákazníkem často dopodrobna rozebírá, co by si zákazník nejvíce přál, a co by se v následujících minutách s jeho žaludkem mělo dít.
Ve skutečně tradiční marocké restauraci je tak zvykem spíše si zkrátka sednout, a jídlo si vás samo najde – za chvíli se před vás budou samy od sebe snášet rozličné chody. Nejde, jak by se na první pohled snadno mohlo zdát, o jakýsi projev neúcty ke strávníkovi, nýbrž naopak spíše o potvrzení úcty, jež se v marocké kuchyni prokazuje vlastním pokrmům. Což je, jak sami uznáte, konec konců jedna z nejdůležitějších podmínek skutečného zvládnutí kuchařského řemesla.
Pokud se ale vrátíme k podobě zmíněné tradiční marocké hostiny, očekávejte na prvním místě drobnější porce studeného a zároveň velice pikantního marockého salátu, skládajícího se nejčastěji z mrkve, paprik, lilku a pochopitelně rajčat, přičemž každá z těchto ingrediencí je připravena zvlášť a za použití odlišného postupu.
Poté mohou následovat vařený jehněčí mozek spolu s pečlivě posekanými játry, případně velice tenké kapsy plněné mletým masem, sýrem nebo rýží. Pokud jde o pečivo, určitě se nevyhýbejte tzv. pastille, často plněné mletým kuřecím masem (ale klidně i holoubaty), mandlemi a vařeným vejcem.